Více potřebují fosfor těhotné a kojící ženy, dále pak rostoucí děti. Nedostatek se projevuje převážně u alkoholiků, dlouhodobě hladovějících a nebo diabetiků
Platí jednoduché pravidlo
co je určeno k okamžité spotřebě, to má pravděpodobně nižší obsah fosforu
Fosfor je jeden z nejrozšířenějších minerálů v lidském těle, tvoří až 1 % celkové hmotnosti (průměrně tedy 600 – 700 gramů), z čehož je 80 – 85 % obsaženo v kostech a zubech. Doporučená denní dávka fosforu je v ČR stanovena vyhláškou na 700 mg.
Funkce fosforu
Společně s vápníkem se z velké části podílí na stavbě zubů a kostí. Mimo to je také velmi důležitý pro udržení pravidelného srdečního tepu, pro mozek a nervovou tkáň, pro tvorbu a přenos energie a také pro aktivaci některých enzymů. Jeho vstřebávání probíhá především v tenkém střevě, vylučován je poté močí. Na webu celostnimedicina.cz se lze dočíst, že „Je důležité si uvědomit, že hospodaření organismu s fosforem souvisí s hospodařením s vápníkem. Pokud dojde k nadbytku fosforu, dochází recipročně ke snížení obsahu vápníku. Potom může dojít k oslabení stavby kostí. Nadbytek fosforu může v organismu vyvolat i nedostatek železa.“
Můžeme mít nedostatek fosforu?
Fosfor je obsažen v řadě potravin, což je důvod, proč se jeho nedostatek (hypofosfatémie) zdravých osob téměř nevyskutuje. Mezi projevy nedostatku se řadí slabost, rychlá únava, malátnost, otoky nohou a poruchy polykání. Projevuje se také křivicí, poruchou funkce ledvin a větší náchylností k infekcím. Zvýšenou potřebu fosforu mají těhotné a kojící ženy, dále pak rostoucí děti. Nedostatek se projevuje převážně u alkoholiků, dlouhodobě hladovějících a nebo diabetiků.
Fosfor a jeho nadbytek
Nadbytek fosforu (hyperfosfatémie) snižuje využitelnost dalších prvků, zejména železa (o Fe článek zde). Nadbytkem trpí většinou osoby s poruchou funkce ledvin, protože fosfor se z těla vylučuje močí.
- Projevuje se průjmem, zvracením a nevolností.
- Při předávkování fosforem se zhoršuje vstřebatelnost železa a vápníku, což může mít za následek snížený krevní tlak a zvýšenou teplotu.
- Nevyvážený poměr fosforu a vápníku způsobuje odvápňování kostí.
Do těla se nám fosfor dostává také prostřednictvím různých potravinářských přísady – tzv. „éček“.
Fosfor v potravinách
Jak již bylo zmíněno, fosfor je obsažen ve většině potravin. Přirozeným zdrojem jsou bílkoviny.
Mezi potraviny s vysokým obsahem fosforu patří luštěniny, vnitřnosti, ryby s jedlými kostmi (např. sardinky), čokoláda (pozor, není „čokoláda“ jako čokoláda. V tomto případě se jedná o vysoko%), ořechy nebo vaječné žloutky a sýry.
Extrémně vysoký obsah fosforu mají dýňová semena a mák. Fosfor rostlinného původu je pro organismus méně využitelný. Semena rostlin mívají vyšší obsah fosforu než zbytek rostliny. Velké množství fosforu konzumujeme také prostřednictvím „éček“ v průmyslově zpracovaných potravinách.
Potravinová aditiva – „éčka“
Velká část z potravinových aditiv (přísad) obsahuje fosfor, na obalech je pod kódovým označením E 338-343, E 450-452 a E1410-1414. Prodloužené trvanlivosti potravin je většinou dosaženo tím, že se chemicky upraví. Proto platí jednoduché pravidlo: co je určeno k okamžité spotřebě, to má pravděpodobně nižší obsah fosforu.
Toto pravidlo má ale samozřejmě také výjimky, jako jsou například sušené šunky (parmská šunka, pršut apod.), které jsou konzervovány sušením a solením, přidané konzervanty proto nepotřebují. Naopak měkké salámy s nižší trvanlivostí (špekáčky, párky apod.) budou velmi pravděpodobně fosforu obsahovat více. Příkladem mohou být také tavené sýry, u kterých se roztíratelnost a měkká konzistence dosahuje přídavkem fosforu. Nejméně fosforu obsahují sýry podobné tvarohu.
Důležité je ovšem připomenout, že ne všechna „éčka“ jsou pouze chemická. Mohou se pod nimi schovávat i zcela přírodní látky, jako například plyny dusík a kyslík, dále včelí vosk nebo například vitamin C. Ale o tom zase jindy.